Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak být normální?

28. 07. 2016 15:24:03
To by nikdo normální neudělal. To si nemůže myslet nikdo normální. To vidí každý normální člověk. Normální člověk takové nesmysli neříká! Stalo se vám někdy? V poslední době je totiž každý normálnější než já a já se ztrácím.

Jsem označovaný jako nenormální "sluníčkář". Obvykle si lidi svoje přezdívky nevymýšlejí, snad až na autory a politické, či jiné uprchlíky, ale jsou tak oetiketizováni společností. Ve škole, v práci, ve fotbalovém týmu nebo při setkání zájmových kroužků. Měla by označovat nějakou stěžejní vlastnost, podle které ho ostatní okamžitě identifikují v davu jiných lidí. S tím souvisí moje zamyšlení nad normálností a co takovou normálnost vlastně charakterizuje.

Nikde jsem však nenašel ucelený návod, jak být normální. Zapátral jsem tedy v paměti, jestli jsem byl někdy normální. Napadlo mě, že většinová normálnost se měří podle většinového "vzoru" ve společnosti. Zkoušel jsem tedy namáhat závity, abych si vzpomněl na můj "vzor". Ale nemohl jsem se rozpomenout. Vzpomínal jsem si na "vzory" mých spolužáků ze základní školy, a v hlavě pátral, jestli mezi nimi nebyl náhodou i ten můj. Ale málo platné, vůbec jsem si žádný "vzor" nedokázal vybavit. Ten brouk mě v hlavě tak otravoval, že jsem zavolal mámě, protože maminka vždycky ví a vždycky poradí..
"Tvůj vzor?" vyhrkla jako žáci ve škole, když chtějí jako první odpovědět na otázku učitele, ale zrovna si odpověď nevybavují. "Hmm" zaznělo po chvíli. To už bylo méně povzbudivé. "Tys asi vzor neměl. Jako malej si chtěl vykopat z ledu mamuta a pořád sis hrál s legem a merkurem, dokud si nedostal počítač, ale vzor asi jako takový jsi neměl."

Abych se vymotal z kruhu, tak jsem si tedy řekl, že "vzor" normálnost neurčuje a hodil to za hlavu. Přemýšlel jsem dál, co určuje normálnost a šel tedy víc do hloubky.

Desatero. Co může být víc normální než to, z čeho vznikl základ naší civilizované společnosti, ač to nemělo zrovna citlivý průbeh a jednotlivá přikázání z desatera se porušovala v průběhu celých dějin. Nicméně konečně vodítko.

1. V jednoho Boha věřit budeš.

2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.

3. Pomni, abys den sváteční světil.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.

5. Nezabiješ.

6. Nesesmilníš.

7. Nepokradeš.

8. Nepromluvíš křivého svědectví.

9. Nepožádáš manželky bližního svého.

10. Nepožádáš statku bližního svého.

Hned u prvního bodu mi došlo, že to asi nebudu moci brát úplně doslova. U druhého jsem se pousmál a raději pokračoval dál. Vzhledem k tomu, že nemám žádnou nábožeskou výchovu a v kostele jsem byl snad jen dvakrát v životě, tak jsem si musel zbytek desatera trošku nastudovat. Přišel jsem na to, že jsou vlastně desatera dvě. V tomhle článku je tedy desatero schválené papežem Římskokatolické církve. U bodu tři jsem po nastudování byl trošku na vážkách. Jeden týden odpočívám hodně a druhý zase na odpočinek není čas. Objevila se myšlenka, že by ty zákony možná měl někdo trošku upravit, ale pak jsem si uvědomil, že nejsem křestaň a nepřísluší mi kecat do něčeho, čemu věří jiní lidé. Čtyřku splňuji celkem obstojně. Pětku jakbysmet. S šestkou souhlasím, ale taky se mi to napůl nepodařilo v životě dodržet. Sedmička bez debat. Osmičku bych porušit nemohl. A u devítky a desítky dokonce nabíhá zlost, páč znám pár lidí, co sebe nazývají normálními a tohle porušují celý život. S výsledkem jsem tedy moc spokojený nebyl. Jelikož jsem ateista, tak jsou pro mě některá přikázání španělská vesnice. A poslední dvě přikázání mě utvrdila v tom, že desatero asi normálnost určovat nebude. Nepropadal jsem ovšem zoufalství a pokoušel se hledat dál.

Tak jsem to zkoušel z toho pohledu, v kterém jsem cítil, že jestli se mi teď potvrdí, že nejsem normální, tak bych měl jít asi vážně k psychologovi.

Hodnoty, které do mě vštípila výchova. Je spoustu encyklopedií, návodů a příruček, jak vychovávat dítě. Co by se dítě mělo naučit v prvních dnech a letech, kdy začne vnímat. Napíši aspoň ty, které si pamatuji a řídím se podle nich do dnes.

Slušně pozdravit

Podávat ruce

Nemluvit sprostě

Dávat přednost starším nebo těm, co jim to jejich fyzický stav nedovoluje

Pomáhat těm, co pomoc potřebují

Nedělat ostatním to, co nechci aby oni dělali mně

Nelhat, nekrást

Být hodný a ochotný k lidem okolo

Udržovat ve svém okolí pořádek

A pak na základě nabývaných zkušeností jsem dál doplňoval, jak bych se měl chovat ke svému okolí. Od rodičů jsem samozřejmě kolikrát slyšel otázku, jestli jsem normální, ale to bylo po věcech jako zapálení lesa nebo hraní si s vosím hnízdem. Jelikož se to neděje denně, tak jsem si řekl, že to asi úplně normální nebude. Konečně se mi malinko ulevilo, že podle těchto pravidel asi úplně nenormální nebudu, protože ty jsou ve mně zašité jak kevlar v neprůstřelné vestě.

Proč mi je tedy spíláno, že nejsem normání? Došlo mi, že se špatně ptám. Abych pochopil rozdíl, tak jsem se snažil přijít na to, kdy to bylo po prvé, kdy mi někdo řekl že to co dělám není normální a já tomu úplně nerozumněl.

Já a počítač. V roce 2001 jsem dostal svůj první počítač. Bylo mi 12 let a byl jsem absolutně očarovaný. Úplně mě pohltil. Zapomněl jsem díky němu i na těch pár kamarádů, kteří mi ještě zbývali (jako divné dítě jsem byl spíš na okraji společnosti). Byl mi vším. Nemohl mě urazit. Nemohl udělat nic naschvál. Měl kovovou, pevnou logiku, s kterou se dalo pracovat pořád stejně. Neměnil se jak mí spolužáci v pubertě a byla s ním vždy zábava, protože pracoval a reagoval přesně tak, jak jsem čekal. Bylo to moje vysvobození ze šedivého světa lidí, kterým záleželo jen na vztazích mezi nimi. Ten nekonečný Gordický uzel, který nikdo nechtěl přeseknout. V tu dobu jsem po prvé dostal otázku, jestli jsem normální sedět několik hodin u pc a nejít ven. Nevěděl jsem, v tu dobu, co na to říct. Někdy si tím nejsem jistý ani teď. Je normální sedět celý den u pc? Před 14-15 lety asi ne. Dnes je to běžná praxe.

Mám tedy svojí odpověď na to, co je normální? Činnost opakovaná dostatečně často, že jí většinová společnost po určité době začne brát jako akceptovatelnou a tudíž ty kdo jí vykonávají jako normální? Nebo-li být běžný a obyčejný, jako význam toho slova normální? S touhle definicí se ale nespokojím. Je tu spousta jiných lidí, kteří dělají neobyčejné a originální věci, které nikdo jiný nedokáže, dělají je jako první ve světě a přesto jsou nazýváni normálními. Tak v čem tkví ta normálnost a nenormálnost? Přeci tu musí být nějaké jenoduché vysvětlení jako E=mc2. A jestliže tu ještě není, tak proč?

Autor: Martin Novotný | čtvrtek 28.7.2016 15:24 | karma článku: 9.90 | přečteno: 326x

Další články blogera

Martin Novotný

Ví lidé, kde je jejich místo?

Evropou poslední dobou otřásá několik zemětřesení. Po uprchlické krizi z Evropy prchá jeden ze zakládajících členů EU Velká Británie. Článků proč se tak Britové rozhodli a na základě čeho už bylo napsáno víc než dost. Nebo ne?

27.6.2016 v 11:00 | Karma článku: 6.99 | Přečteno: 281 | Diskuse

Martin Novotný

Svobodný internet - jak dlouho ještě?

Podle návrhu ministra vnitra Milana Chovance je třeba, aby byl internet víc kontrolován. Jak sám prohlásil: „Kdybych teď řekl, že bych chtěl, aby každý uživatel internetu byl identifikován, tak se na mě vrhnou všichni.“

18.2.2016 v 15:24 | Karma článku: 23.52 | Přečteno: 1013 | Diskuse

Martin Novotný

Kdo jsou antiislamisté?

Po zrušení fb stránky "Islám v ČR nechceme" je tu zase mnoho povyku pro nic. Během pár hodin, maximálně dnů, po smazání nahlášených příspěvků, budou opět fungovat. Ale kdo jsou vlastně ti lidé, kteří ho podporují?

12.1.2016 v 9:30 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 1320 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastík Fürst

Ticho, až z toho uši bolí

„To je hrozné, jaký tu máte hluk“, lamentovala jedna příbuzná na naše bydlení v Brně, když se zastavila na návštěvu. „Pořád tu hlučí auta a houkají sanitky“, dokončila svůj posudek našeho domova.

16.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 14.65 | Přečteno: 401 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.43 | Přečteno: 138 | Diskuse

Anna Rathkopf

První rande s chemoterapií

V pátek jsem měla svoje první rande s chemoterapií. Jak už to bejvá někdy se rande vydaří a někdy zase ne.

14.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 22.48 | Přečteno: 768 | Diskuse

Patrik Juda

Dvě britské obludy s dítětem a královna českých pedofilů ze strany Zelených

Další krůček. První rodina, kde máma je táta, táta je máma a 4 letý syn je vychováván jako pohlavně neutrální osoba. U nás prý ještě není dobojováno, říká zelená radikálka. "Zrušte sexuální i rodové normy a očistěte pedofily."...

14.8.2017 v 15:13 | Karma článku: 42.67 | Přečteno: 2532 | Diskuse

Jana Aulehlová

Střídavá péče a Tedík

U dětí se to stává, ale u psa? Oba ho milují, jako kdysi sebe navzájem. Ani jeden se ho nechce vzdát ve prospěch toho druhého.

14.8.2017 v 15:09 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 337 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 895

Je mi 27 let. Všechno vím, všechno znám, všude jsem byl a všechno zažil. Přenáším hory, lámu skály. Za celý život se mi pod kůži vryly dvě jednoduché zásady:

1.Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

2.Kde mohu pomohu.


Raději proto ještě připojím varování: Možné vedlejší účinky při čtení mých článků jsou sucho v ústech, nevolnost, zvracení, zadržování vody, bolestivé svědění konečníku, halucinace, slabomyslnost, psychóza, bezvědomí, smrt a zápach z úst.. Před čtením se poraďte se? svým lékařem.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.